Nejde o povodně, jde o peníze za každou cenu


Rozhovor s Ivem Dokoupilem, předsedou Hnutí DUHA Jeseníky pro noviny ČAS, březen 2003

1/ Spor o přehradu , nebo lépe řečeno o přehrady v povodí řeky Opavy má jistě dvě, proti sobě stojící  strany. Podle obsahu prvního čísla informačního listu „ Nechceme být pod vodou „  stojí na jedné straně iniciativy Hnutí Duha a občanské sdružení Arnika.  Podle článku Ing. Ungermana zřejmě také lidé pracující v organizaci Unie pro řeku Moravu. Možná byste mohl jmenovat další odborníky a  sdružení , včetně  nadací, které tyto iniciativy podpořily. Ale kdo stojí na straně druhé?

Nikdo – všem nám jde o to, co nejlépe ochránit obyvatele před povodněmi. Jen si, podle mého názoru, někteří nejsou dostatečně vědomi všech ekologických a ekonomických souvislostí. Jsou to většinou čistě vodohospodářští odborníci, nic víc a nic méně proto od nich ani nelze očekávat. Nezabývají se cestovním ruchem, zemědělstvím, obnovou regionu, úpravami v krajině, biologií řek. Jsou prostě tím, co nedávno zesnulý profesor Machovec nazýval „odborníci na levé ucho“. Budou vám třeba tvrdit, že kolem přehrady vznikne vzkvétající turistická zóna, která zaměstná desítky lidí. Přitom nedaleká Slezská Harta zaměstnává jen hlídače přehrady zatímco továrna UNEKO v Heřminovech asi stovku lidí. My tady žijeme a víme o tomto kraji více než inženýři od projekčních prken. Z jejich, čistě vodohospodářského, pohledu mají pravdu: nádrž nad městem je nejlepší ochranou. Někdy dokonce tvrdí, že nejlepší ochranou obce před povodněmi je přestěhovat ji na kopec – zase pravda. Stavba přehrady v Heřminovech ale vyvolává tolik společenských nákladů a lidských tragédií, že se její stavba společnosti nevyplácí. Při hledání optimálního řešení je třeba brát v úvahu opravdu všechny dopady a nejenom ty fakta, která se nám hodí a ještě si je trochu přibarvit. Zadání musí vzniknout ve společnosti a odborníci musí zpracovat toto zadání a ne jiné. Tady to ale probíhá jinak.

2/ Do jaké míry je již rozhodnuto? Tedy- co je rozhodnuto definitivně a co se dá ještě zvrátit?

Rozhodnuto není ještě vůbec nic. Velká nádrž, která by zlikvidovala prosperující obec, je sice již v územním plánu, ale vzhledem k tomu, že heřminovští jsou odhodláni bránit své domovy i na evropské úrovni tak prakticky neexistuje způsob, jak jim jejich majetek jednoduše vyvlastnit. Nejsme totiž naštěstí již totalitním státem, kde nositelem pravdy je úředník. I když ty úředníky, kterým se to tenkrát líbilo, když projektovali Slezskou Hartu, tady pořád máme. Na druhé straně se ozývají stále hlasitější hlasy po prosazování alternativních opatřeních, a to i na úrovni vlády, zejména po letních povodních v Čechách. A zejména s blížícím se vstupem do EU, kde opravdu není dneska již zvykem rozvíjet venkov cestou zaplavování staletých obcí. Chceme-li jít opravdu vpřed, existuje pro nás jen jediná cesta: naučit se žít s řekou a respektovat její potřeby. Celá kauza přehrady je o tom, že lidem trvá poměrně dlouho, než si na tento nový přístup zvyknou. Zvláště když se léta živili betonováním koryt a narovnáváním řek aniž by přemýšleli o důsledcích své práce. Nemuseli, za ně přemýšlel ten úředník.

3/ Jak vám mohou pomoci ostatní občanské aktivity, jak mohou pomoci občané ?

Lidé, kterým není lhostejné, jak se u nás zachází s řekami, můžou psát dopisy ministrovi zemědělství a hejtmanovi kraje, poslat jim pohlednici z Heřminov – jak to udělat se dozví na našich stránkách www.jeseniky.ecn.cz. Ale taky by mohli udělat v této věci pořádek u sebe doma, podívat se, jak vypadá řeka v jejich okolí a zda by s tím nešlo něco pozitivního dělat. Starostové často přenášejí odpovědnost na správce toku a ten si pak dělá co chce a občané mlčí, když jim za humny někdo udělá z řeky mrtvé koryto. Občany nenapadne, že by bylo třeba užitečné obnovit staré hráze, žít vedle meandrující řeky, nežádají obec o provedení lokálních opatření a o prověření povodňových plánů. Panuje nepochopitelná lhostejnost, jako bychom se z povodní vůbec nepoučili.

4/ Sdílejí vaše obavy představitelé samospráv v obcích , jichž se spor týká  a představitelé  veřejné správy, což je v tomto případě vedení kraje Moravskoslezského?

Názory těchto úředníků jsou taky různé. Především se jedná o státní zakázku za 3 mlrd. korun a to je pro náš region tak lákavé sousto, že logika argumentů jde často stranou. My navrhujeme řešení plošnější, více staveb na větším prostoru a pro úředníka je vždycky jednodušší mít jeden šanon a hlídat jednu stavbu než jich mít třeba padesát. Naše řešení by však přinesla užitek zemědělcům a všem obcím a ne jenom jedné velké stavební firmě, a proto nám už někteří starostové začínají naslouchat.

5/ Existuje nějaký horký termín týkající se celého sporu ?

Pokud vím, tak neexistuje. Jelikož silný odpor vůči přehradě trvá a Povodí Odry jej nezlomilo ani sliby nových unifikovaných domů pro vysídlené heřminovské obyvatele, tak si tento ožehavý problém přehazuje mezi sebou ministerstvo zemědělství a kraj.

6/ Máte připravený scénář pro případ toho, že by stát (potažmo vláda) přijal opatření naprosto diametrálně odlišná od vašich představ?

Máme a Hnutí Duha má bohaté zkušenosti s obranou zájmů občanů před zájmy silných lobbistických skupin.

7/ Betonová lobby má jistě svůj protiklad, protějšek. Nejste ( myslím tím ekologická hnutí) v jejich službách ?

Zatím bohužel neexistuje lobby pěstovatelů biomasy nebo projektantů šetrných úprav krajiny, odsazených hrází nebo přirozených rozlivů v nivě. My jsme vytvořili zájmové sdružení Voda v krajině a snažíme se propagovat a nalézat alternativní řešení, ale to vše děláme jen s podporou nadací jako je Open Society Fund Praha a na úkor našeho volného času a je to občas dost vyčerpávající.

8/ Jestliže je pravda na vaší straně, existují jednoznačná stanoviska  lidí z oblastí v nichž podobný problém již řešili ?

Pravda je podle mně věcí diskuse a priorit, které společnost bude či nebude hájit. Není to něco, co bychom vlastnili „my“ nebo „oni“. Jsme ochotni kdykoliv diskusi vést. Jenže naše připomínky již léta nikdo nevyvrací, prostě jsou házena do koše. Existuje tady totiž informační a projekční monopol podniku Povodí Odry, na který jsou napojené stavební a projekční firmy se stamilionovými zakázkami. Díky tomuto monopolu jsou strnulí a nevidí, kam jde vývoj, sami se zabetonovávají v minulosti. Když přijdete z ulice jako laik a budete třeba tvrdit, že rozpočet přehrady je podhodnocený, protože se v něm nepočítá s přeložkou silnice I. třídy, tak si vás nikdo ani nevšimne. Teprve po půl roce se zadá nová studie rozpočtu za další statisíce - namísto aby se reklamovala studie předchozí protože je šlendriánská – a projektanti mají opět práci. No a vy můžete po večerech psát na svém psacím stroji další připomínky. A tak to jde pořád dokola. Není tady mezi politiky bohužel nikdo, kdo by měl tolik chlapské odvahy a řekl dost, takhle to dál nejde. Je třeba říct, že třeba v sousedním Povodí Moravy je situace jiná, lepší. Dostali tam asi slovo lidé, kteří jsou ochotni naslouchat.

9/ Co může být interesem strany protivné. Peníze, neschopnost objektivně posoudit problém, stereotyp v myšlení, nebo všechno dohromady?

Do hlav a do peněženek není vidět, ale činy jsou prokazatelné. A tady je zřejmé, že od roku 1997 vůbec nejde o to, jak co nejlépe ochránit obyvatele před povodněmi. Jde o to, jak z kapes státu vytáhnout co největší balík peněz na ty správné zakázky. A lze to dokázat. Pokud by totiž někdo chtěl snížit povodňové škody, tak by si nejdříve nechal udělat analýzu těchto škod a jejich příčin. Pak by si do tabulky sestavil analýzu efektivnosti jednotlivých protipovodňových opatření. Zjistil by třeba, že nefunkční varovný systém způsobil 30 procent škod a že když do něj investuje 300 milionů tak tím na škodách ušetří třeba 4 miliardy, což je efektivní. Když ale postavíte přehradu za 3 miliardy abyste zabránili škodám například polovičním, tak je to velice neefektivní. A takovou analýzu efektivnosti dodnes nikdo neudělal. Namísto toho už v červenci 1997, když my jsme ještě vyváželi bahno ze sklepů, odborníci zpracovali projekt přehrady a od té doby ho prosazují bez ohledu na jakékoli argumenty. Postup tedy přesně opačný.

10/ Posune se řešení problému správným směrem naším vstupem do EU, nebo to nebude mít žádný vliv?

Vstup do EU bude asi znamenat konec stavby přehrad u nás. Heřminovská přehrada by se proto mohla stát poslední velkou českou přehradou. Proto pokud dnes politici prosazují přehradu a ignorují při tom možnost alternativních opatření, tak blokují rychlé řešení problému a nedívají se dopředu ale vzad.

11/ Odpůrci ekologických a jiných " zelených" hnutí poukazují na přílišnou levicovost těchto činností. Argumentují různě, někdy podpásově, jindy tak, že se dá těžko argumentovat proti. Ekonom Kříž v rozhovoru pro únorové číslo  časopisu Revue Politika říká doslova: "Příští nebezpečí má barvu zelenou. Jakub Patočka z Literárních novin, Jan Keller, Erazim Kohák a další "sociální ekologové" to jsou moderní propagátoři starého svinstva. Není větší nebezpečí pro 21. století než fašismus a komunismus převlečený do zelených šatů". Je to velmi silný výrok a nechceme ho komentovat. Ale přesto:  nelákají zelené iniciativy tedy spíše levičáky, kteří tak možná paradoxně nahrávají na smeč odpůrcům zelených iniciativ?  Nebo je nešetrnost k přírodě typickým rysem pravice?  

Odpovím jen na poslední dvě otázky, protože člověk schopný rozlišovat přece nemůže do jednoho pytle házet strůjce Gulagů a občany, kteří po nocích na úkor vlastního času, peněz a často i zdraví organizují kampaň třeba proto, aby upozornili na naprosto zřejmou věc: například že Temelín je zbytečný nebo že kůrovec patří do lesa. Jsou samozřejmě mezi námi i lidé neschopní elementárně rozlišovat, kteří jsou hnáni strachem a posléze i nenávistí vůči všemu, co se vymyká jejich představám o světě. Mnozí z nich dokonce píší do novin. Kdo je ale blíže fašismu – to ponechám na zvážení čtenářům.

U nás zatím vůbec neplatí klasické rozdělení politického spektra na pravici a levici, teprve k tomuto pevnému rozdělení směřujeme. Strany oscilují podle momentálních zájmů, například když ODS hlasovala jako jeden muž proti zákonu o přístupu k informacím a ochránila tak aroganci a korupci úřadů před kontrolou občanů – to by opravdu „pravicová“ strana neudělala. U nás se ale často „pravicovost“ chápe jako všemi sdílené kořistnictví. A kořistnické chování je opravdu nešetrné a nejenom k přírodě, ale i k lidem. A tak když se někdo naštve a protestuje proti tomu, aby kolem jeho domu vedla tranzitní kamionová doprava, protože to snižuje kvalitu jeho prostředí a tržní cenu jeho domu třeba na polovinu, zatímco kratší cesta zvýší zisky dopravců, tak bývá ve shodě s logikou této definice označován za „levičáka“. A on se opravdu chová ne-kořistnicky, nemá v úmyslu zbohatnout na úkor někoho jiného – a přitom to může být majitel továrny se stovkou zaměstnanců. A tento příklad jsem si nevymyslel – to je příklad ze života. Matení pojmů je účelové – má navodit dojem, že obrana společného prostoru, životního prostředí patří do starého železa – stejně jako levičáctví, přežitá politická utopie. Protože svět patří silným a bezohledným kořistníkům. Já ale věřím tomu, že velká většina lidí nechce žít v takovém světě.

Navíc se domnívám, že problematika životního prostředí a angažovanosti nemusí apriori vůbec souviset s politickou orientací. Když chcete, aby vaše dítě vyrůstalo v bezpečném a zdravém prostředí a ne mezi psími výkaly a kamiony, tak přece nejste „levičák“, jste dobrý rodič. Máte třeba jen odvahu říct svůj názor a bojovat za něj s úředníky, kteří jsou placeni z vašich daní a kteří tvrdí, že s tím nic dělat nejde. Nejste levičák – jste dobrý občan tohoto státu a ne jenom obyčejný volič. Demokracie totiž není stav, kdy nám pečení holubi létají do úst. Demokracie nám dává šanci usilovat o změny k lepšímu a bránit se změnám k horšímu. A pokud této šance jako občané nevyužijeme, nic lepšího se neuskuteční a vrátíme se zpět do totality. A za zády nám klidně někdo vybuduje zbytečnou dálnici nebo třicetimetrovou betonovou hráz, která bude 300 let čekat na povodeň.