Nádrž v Nových Heřmínovech: velká a zbytečná

Odpověď panu Květoslavu Poláškovi na jeho dopis uveřejněný v opavském Regionu 28. 5.

Mgr. Ivo Dokoupil, Hnutí Duha Jeseníky

Protože ekolog Polášek uvedl ve svém příspěvku uveřejněném na tomto místě 28. 5. řadu zavádějících nepřesností, dovolím si jeho článek doplnit přesnými informacemi.

Starý projekt heřmínovské nádrže oprášil ministr Lux, který slíbil občanům přehradu ihned po povodni, kdy jsme ještě vynášeli ze sklepů bahno. Přitom dodnes neexistuje analýza povodňových škod z hlediska jejich příčin (nevybagrovaná koryta, nefunkční varovný systém, zdevastované lesy apod.), takže pokud chce stát opravdu chránit majetek a životy občanů, tj. odstranit příčiny škod, musí zákonitě tápat ve tmě. Je přece zřejmé, že pokud nevím nic o příčinách škod, jen těžko můžu škody eliminovat. Analýza mi například může ukázat, že pokud budu mít funkční varovný systém (udává se, že nefunkčnost systému se na škodách podílí až 30 %), pokud vybagruji padesát let nebagrovaná koryta řek (jako se to po povodni stalo v Krnově) a přidám drobná opatření (třeba lokální hráze, zatravnění, rozlivy vody v nikách řek apod.), tak se škody eliminují na minimum a přehrada je nadbytečná. Tímto směrem se však úvahy státem placených odborníků neubíraly (dosavadní studie stály kolem 2,5 mil. korun).

Namísto toho byly peníze investovány do rozpracování myšlenky ochrany přehradou. A přitom přehradou zbytečně velkou. Její objem totiž dokáže transformovat stoletou povodeň v Krnově nikoliv jen na vodu dvacetiletou, jak je tomu v okolních obcích, ale na průtoky mnohem menší. Jinými slovy: přehrada poskytuje Krnovu i Opavě nadstandardní ochranu před povodněmi. Takovou, jakou nemá ani Praha, Ostrava nebo Vrbno pod Pradědem. Ale ne zadarmo. Na úkor 250 občanů Nových Heřmínov (kteří bydlí ve 150 domech a ne v 60, jak uvádí pan Polášek), za cenu nevratné ztráty prosperující obce a likvidace továrny zaměstnávající stovku lidí a navíc za cenu 2,267 mlrd. korun. Otázka tedy zní: Proč má být Krnov chráněn více než všechny ostatní obce na severní Moravě? Jenom proto, že je nad ním profil vhodný ke stavbě nádrže? Jak k tomu přijdou ostatní obce, jejichž ochrana se nezlepší nebo naopak zhorší, jelikož ohromný balík peněz bude proinvestován v Heřmínovech? Je opravdu rozumné chránit vybrané krnovské domy před tím, aby měly vodu ve sklepě, za cenu likvidace 160 heřmínovských domovů? Přitom škody na obecním majetku v Krnově a v obou obcích, které by byly nádrží chráněny, byly v roce 1997 vyčísleny na 422,5 milionů. Takže i nulové řešení by přicházelo do úvahy a bylo by zřejmě levnější než stavba nádrže.

Pan ekolog Polášek požaduje urychlené rozhodnutí a tvrdí, že všechny podklady jsou již hotovy. Naše sdružení se naopak snaží konečně otevřít diskusi, ve které by byly slyšeny i hlasy alternativních odborníků a problém se řešil komplexně. Dosud hotové studie, které zpracovávaly pořád stejné soukromé firmy za peníze daňových poplatníků, totiž nebudí příliš důvěru. Například původní rozpočet přehrady poté, co byl kritizován představiteli Heřmínov (protože operoval s nesprávným počtem domů v obci, ignoroval prosperující továrnu a silnici první třídy), narostl po takovémto zásahu „laiků“ až o 50 %. Podobně lze hodnotit i studii zkapacitnění koryta v Krnově, která dochází k nákladům přes 2.240 mlrd. za předpokladu, že chceme Krnov ochránit opět před stoletou vodou. Studie „originálně“ navrhuje vybourat kus centra města, nepočítá však s viaduktem nebo s nultými pilíři nízkých mostů. Přitom podobná studie zkapacitnění koryta v Olomouci došla k nákladům pouhých 900 milionů korun při mnohem větších problémech se zástavbou.

V této situaci přišli heřmínovští, kteří zápas o své domovy pořád nevzdávají (i když jim ekolog Polášek nabízí ekologické vytápění v nových uniformních domech!) s náhradním řešením. Jeho autorem je nestor přehradářství prof. Milan Bilík, který v povodí Opavy vytipoval 11 profilů, které jsou vhodné pro retenční nádrže jež nejsou v konfliktu se zástavbou. Jejich celkový objem je dokonce větší než objem heřmínovské nádrže, chránili by před povodněmi, a to i přívalovými, větší území a jejich realizace by mohla být postupná a účastnit by se jí mohly místní drobné stavební firmy. Plnohodnotné alternativní řešení je tedy již na stole. Záleží nyní na státních úřednících a taky na občanech, jaká varianta bude zvolena. Které řešení a komu slouží – to je, domnívám se, dnes již zcela jasné.

Dopis pana K. Poláška si můžete přečíst zde.